Pondělí 4.12., 14:00 – ještě Kodaň

23. února 2007 v 4:43 | Vojta
Na do té doby celkem kamarádsky pomrkávající informační tabuli se objevila zpráva o předpokládaném tříhodinovém zpoždění spoje do Tokia, asi tříhodinovém, do háje, od sedmi jsem nic nejedl a v tranzitním prostoru si ani nic nekoupím. Navíc tu není dvakrát teplo, číst mě nebaví, poslouchat mp3 mě nebaví, spát se kvůli značný hotovosti trochu bojim, takže akorát tak očumuju Japonce vracející se odkudsi domů a říkám si hm, tak tohle jsou mí budoucí sousedi.
Už v letadle: na palubě jsou Japonci v menšině, nepoměrně větší a hlučnější část tvoří Holanďani, který už pár minut po startu objevili kouzlo počítačových her na dotekovém displeji sousedova opěradla a teď bušej do klávesnic jak vzteklí a pár z nich třímá flašku tvrdýho z duty-free shopu. O řadu dál sedí uprostřed distingovaná sličná Japonka, která zaplatila zřejmě letenky dvě, protože na sedadle vedle ní trůní v elegantním bílém futrálu cello. Holanďan vedle přes uličku vyměnil střílečku za techno a podle toho, co mu leze ze sluchátek, musí mít volume tak na 10.
Pár hodin před přistáním: krátím si už značně dlouhou chvíli sledováním kamery umístěné na spodku letadla. Asi lítám málo, protože tohle jsem ještě neviděl; jedna kamera je na čumáku letadla, druhá na spodku. Čili já, sedící záměrně v uličce kvůli snadnýmu chození na WC (nešel jsem teda nakonec ani jednou), se můžu krásně dívat pod sebe via displej. A že je na co se dívat, mraky žádný, takže se krásně ukazuje Sibiř. Ovšem těsně před přistáním se všem automaticky přepne monitor na kameru z perspektivy pilota. Ne všem je asi příjemnej takhle detailní pohled; že by malá škodolibost SASu na závěr letu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama