Kawagoe

4. května 2007 v 16:18 | Vojta |  Cesty po Japonsku
Kawagoe (s podtitulkem "malé Edo" v turistickém letáčku) je dalším z tipů na jednodenní výlet z Tokia. Odkaz na éru Edo (1603-1867), potažmo srovnání Kawagoe s Nikko a Kamakurou je namístě: právě tady je možné vidět celé kusy historických ulic s domy "kurazukuri". O těchto výrazných domech se sluší napsat víc:
V éře Edo se většina domů stavěla ze dřeva, což mělo za následek, že při častých požárech lehly popelem celé čtvrti. Čili bylo potřeba vymyslet něco, co ochrání zejména hodnotné zboží (má se na mysli především rýže). A tím se staly právě domy "kurazukuri", v překladu sklad. Stavba takového domu byla drahou záležitostí, ale v Kawagoe na tom byli obchodníci natolik dobře, že si kromě skladů mohli dovolit v tomhle stylu stavět i domy obytné. Ve zlaté éře tady bylo těchto domů přes 200, nyní je dochovaných jen pár. >>>

Základ domu tvořily velké balvany, na kterých se pak vztyčila silná dřevěná konstrukce s bambusovými latěmi. Jako stavební materiál se pro zeď použila směs jílu a vlákna (čili zřejmě obdoba české lepenice); taková zeď byla zhruba 20 cm silná a před nepřízní počasí jí zvenku chránila sádrová malta. Celá stavba trvala dva až tři roky, protože bylo potřeba nechat jednotlivé vrstvy jílové směsi pořádně vyschnout.
Abychom učinili poznávacím povinnostem zadost, vlezli jsme do jednoho takového domu. Do prvního patra, kde byla podlaha tatami, jsme se pochopitelně museli zout už dole před schodištěm. Zatímco v místnostech uvnitř jílových stěn byl v parném dni příjemný chládek, v ryze dřevěném přístavku směrem do dvora bylo už značné vedro.
Takže jsme tedy v Kawagoe viděli staré domky a dále Tokino Tower neboli Bell Tower, původem sahajícím až do roku 1624. Nemohli jsme neprojít uličkou se sladkostmi Kaschiyayokocho, kde se ale trochu paradoxně dala sehnat i okurka salátovka napíchnutá na dlouhé špejli. O kus dál jsme si pak koupili zhruba metr dlouhou bagetu; nosili jí skoro všichni lidi kolem nás i připadali jsme si bez ní trochu nepatřičně. Šlo o bagetu speciální, upečenou u příležitosti dne Showy (narozeniny excísaře Hirohita, zesnulého 1989, který posmrtně dostal jméno Showa), se zvláštním potiskem na pytlíku, ale co tam psali, to jsme netušili (každopádně na to všichni kolemjdoucí při návratu zpátky domů čuměli).
Jo a málem bych zapomněl, obhlídli jsme chrám Toshogu, kde čtyři dni odpočívala rakev s ostatky Tokugawa Ieyasu (zakladatele Tokugawa šógunátu) při jeho poslední cestě do Nikko v roce 1616. Dále, u chrámu Kitain jsme zhlídli 538 rakan-soch, literárně vyjádřeno soch Budhových učedníků. A když jsme se kochali nad kytkama v nedalekém parku, začala jedna starší Japonka Veronice vysvětlovat jak se která kytka jmenuje, pochopitelně japonsky.
FOTOGALERIE >>> klikni SEM
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama