O sámoškách

2. července 2007 v 3:13 | Vojta
Pokud jde o nakupování v typicky českém stylu "autem a všechno na měsíc", samozřejmé to zde teda vůbec není. Až tady jsem si uvědomil, jak jsme v Čechách zahlceni tou strašnou spoustou megasámošek, hypermarketů či nákupních galerií (což je mimochodem hrozný slovo). Hypermarket je minimálně v Tokiu velmi vzácná věc a za celou dobu jsem tady viděl všehovšudy dva, údajně je to výsledek tlaku lobby malých obchodníků. Takže místo hypermarketů, kde byste nakoupili od jídla včetně zeleniny přes drogistické zboží až po hadry, ještě byste se tam třeba najedli, skočili do kina a dalo by se tam zajet autem a zaparkovat, tady musíte pořídit všechno většinou zvlášť. Ony tu malé sámošky samozřejmě jsou, ale ne všude a fakt malé, takže např. nejenom pokud jde o zeleninu, musíte být skromní. (Teď mě napadá, měl jsem předeslat, že je mi mnohem sympatičtější ta spousta malých rodinných obchůdku než jeden obrovskej anonymní hypermarket, nakupování je ale namáhavější, notabene na kole). >>>

Na Odaibě laciné nakupování základních potravin řešíme návštěvou 99-jenového neboli "kju kju" (japonsky 99) obchodu. Ten je asi patnáct minut cesty na kole, před pořízením kola to tedy bylo dost daleko. QQ si dává záležet na tom, aby se mu u pokladen netvořily fronty, jakmile jeden pokladní přestává stíhat, ihned se odněkud objeví pokladní další a kus fronty mu přebere. Pak je tady, zhruba stejně daleko, regulérní větší sámoška Maruetsu, ta je však citelně dražší. A konečně nedávno jsem objevil něco ve smyslu hypermarketu (jídlo v přízemí, v prvním patře hadry, elektronika a domácí potřeby) a tam se jede na kole tak půlhodiny. Fajn je, že se tady sežene lacino dobrej kus lososa (v QQ rybu vůbec třeba nemají), flaška vína atd. Abych byl upřímný, nákup se trochu proveze, triko na zádech pod baťohem je pak durch. A propos, zkoušeli jste jet někdy na kole s narvaným košíkem vepředu? Zajímavá zkušenost, sebemenší nerovnost v asfaltu je schopná vyhodit z košíku věc na zem. A tuhle zadul silnější poryv větru, opřel se mi o plnej košík a málem jsem skončil v pangejtu. Je to prostě dobrodružný.
Nu a konečně jsem se doúvodničil k tomu, co jsem chtěl původně psát, totiž o sámošce Hanamasa. Hanamasa je mezi studenty ubytovanými na koleji v Odaibě fenomén, protože je relativně po ruce (nachází se blízko přestupu na ostrov) a je levná. Což je paradoxní, protože se nachází pod mostem, za kterým hned začíná Chuo Dori, asi nejslavnější a nejdražší ulice čtvrti Ginza (kde metr čtvereční údajně stojí přes 100 000 dolarů). Právě nakoupivší studenti se pak snadno poznají v automaticky ovládané dráze Yurikamome, protože vlečou v každý ruce velkou igelitku s nepřehlédnutelným logem Hanamasy (tím je hlava krávy). Ale Hanamasa je sama o sobě dost zajímavá, protože se orientuje na japonskou kuchyni, takže zde v chladících boxech najdete obrovské množství mořských produktů, a že je na co se dívat. Nabídky Hanamasy využívají i jídelny z okolí, vždycky tady narazím na několik kuchtíků jen v trepkách a zástěře, kteří si sem odskočil koupit rybu nebo nějakou zeleninu. A snad jen pro přesnost bych měl dodat, že v Hanamase jako první sámošce tady jsem poprvé zaregistroval pokladnu, která vrací pokladnímu sama přesnou částku. Navíc bankovky se do pokladny strkají jakousi škvírou, čili pokladní je, pokud jde o peníze, zbaven těchto starostí a může se o to víc věnovat takovým kratochvílím, jako je skládání nákupu zákazníkovi do igelitky.
Když jsme byli v Hanamase poprvé, překvapil nás v suterénu malý chlapík, který tady má na starosti permanentní akci spočívající ve smažení malých kousků hovězího (?); tyhle kousky pak nabízí kolemjdoucím, nás nevyjímaje. Propaguje teda maso a nějakou speciální sójovku, kterou do toho přidává při smažení a vykřikuje při tom v pravidelných intervalech "…šajmasé!". Kdo mu padne do spárů, je poté obvykle vláčen kolem regálů s masem a dostane se mu přitom zřejmě zasvěceného výkladu u různých druzích masa (je fakt, že tu jsou k vidění druhy hovězího se strukturou, kterou jsem u nás neviděl). Pán nám teda vnutil hůlky, dal nám maso a když zjistil, že jsme z Čech, pokýval hlavou a řekl "Dvorak, Smetana".
Zrovna tak, jako jsem dělal přehled "neuvěřitelného" zboží ze 100-jenového obchodu, stejně tak bych mohl udělat i výčet věcí z Hanamasy, ale omezím se jen na pár, protože většina mořských produktů sice zajímavá je, ale gurmánům už dobře známá. Tak třeba tady prodávají celou řadu oříšků a hodně zajímavý jsou Hanamasou vyrobený směsi: tuhle jsem si naběhnul, protože jsem v akci koupil zlevněný 300g balení, který podle ohledání na místě obsahovalo hrášek + arašídy + jakési slané minipreclíčky. No a jaké mě pak čekalo překvapení, když jsem doma začal mlsat. Nasypal jsem si trochu do dlaně a tu na mě hleděla vyčítavě dvě očka malé, asi čtyřcentimetrové, rybky, samozřejmě celé. Pak se ještě ukázalo, že směs skrývá několik kusů malých krevet, rovněž celých.
Taky tady můžete nakoupit ve větším (patrná snaha Hanamasy vyjít vstříc kuchařům z jídelen okolo), např. 10kg pytel rýže, nebo tříkilogramovou fólii s pastou-základem pro miso-polévku (fermentovaná vyzrálá pasta ze sójových bobů, rýže, pšeničné nebo ječné mouky, čili zdravá japonská obdoba nezdravého českého masoxu). A neměl bych zapomenout, že Hanamasa disponuje i velkou zeleninovou sekcí, kde se fakt dá vybrat, tuhle jsem tam koupil kilogramové balení naloženého zázvoru.
Nicméně nabízím pár záběrů do chladícího boxu, protože to stojí za to: tak tu např. máme celé chobotnice zatavené ve fólii (větší či menší, nebo jen chapadla), stejně tak jako sépii a malý bílý rybičky (?). Koupit lze i různé velikosti zatavených krevet, ale lze je nabrat čerstvé i volně. Je tu ale i něco, co netuším, o co se jedná (např. toto a toto). Ale jsou tu i ryby oku lahodící, jako je třeby tyhle.
Bůh žehnej Hanamase, říkám si vždycky, protože na rozdíl od jiných malých obchůdků se tady dá pořídit "milosrdný" nákup obsahující třeba špagety, tvrdý sýr (ten snad Japonci vůbec nejedí), kostku másla, kečup, olivy či vysloveně pro gurmány kyselé okurky a štangli salámu.
FOTOGALERIE ZDE (až na konci) nebo přímo v textu v podobě hypertextových odkazů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lud Lud | E-mail | Web | 29. září 2011 v 23:03 | Reagovat

Docela jsem o tom četl a souhlasím s tebou....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama