Pár závěrečných postřehů…

6. července 2008 v 22:38 | Veronika |  Aktuálně
Starší generace
V pondělí 17. září byl státní svátek, den starší generace. Je sice moc pěkný, že tady kvůli tomu mají volno, ale reálně se ke starým lidem nechovají nic moc. Sice je fakt, že v práci se starší kolega nikdy nemýlí a dosáhne vždy povýšení dříve než mladší (tenhle princip seniority se snaží Japonsko trochu rozvolnit, ale stále platí, že ve státní správě může být nadřízený pouze osoba věkem starší než podřízení, takže když povýší váš vrstevník, vy máte padáka, vážně).Ale na druhou stranu, v zemi, kde se lidé (ženy) dožívají nejvyššího věku na světě a v rádiu se chlubí, že je tady více jak 30 000 stoletých, nikoho ani nenapadne, že by takovou stoletou babičku mohl pustit sednout v MHD. Ta babička se taky zlostně nerozhlíží, spíš tak jako omluvně stojí v rohu, že je pomalá a překáží. Nedávno na tohle téma psal úvahu v novinách Japonec žijící v USA, psal, že jen v Japonsku roste úrazovost důchodců v MHD, jelikož ty náhodou sedící se chystají na vystupování za jízdy, aby nepřekáželi a upadnou… Taky ten člověk zmiňoval další ve skrze japonský fenomén, vůbec bych si to sama neuvědomila, i když se to děje dennodenně: po nastoupení do výtahu je zde slušností okamžitě zmáčknout tlačítko na zavření dveří (dveře se zavřou dříve asi o 5 sekund než automaticky), já na to většinou zapomenu a pak na mě někdo zlostně pohlédne a udělá to za mne. Ve výtahu to teda vypadá, že každý Japonec děsně pospíchá a nemá ani vteřinu nazmar, pak ale člověk dojde k první cukrárně, restauraci či nějakému zřejmě vyhlášenému podniku a před ním se vine pěkně dlouhá fronta lidí, kteří stojí na ulici a čekají, až ti vevnitř dojí a uvolní jim místa (tohle jsem osobně absolvovala naštěstí jen jednou s japonskou rodinou, sama bych se na to vykašlala). Taky jakékoliv vysvětlování zabírá více času než by člověk čekal. Na jednoduchou otázku se člověku dostane sáhodlouhého výkladu (když jsme byli na Hokkaidu, youth hostel na poloostrově Shiretoko pořádal každý večer více jak hodinové přednášky, jak se dostat na nejbližší vrchol…). Je to leckdy fakt jak z filmu Ztraceno v překladu, kdy při natáčení reklamy se režisér japonsky půl hodinu rozčiluje, vykřikuje a pak to americkému herci přeloží jako jednoslovný pokyn. >>>

Mládež
Je "in" mít obarvený původně černý vlasy na tmavě hnědo. Většina kluků by v Čechách byla terčem posměchu, či brána za extrémně nafintěnýho homosexuála nebo výherce soutěže metrosexuál roku. Spousta jich má delší natužený vlasy, nosí pánský kabelky a vůbec se snaží jít s japonskou módou. Někteří z nich jsou však opravdu tzv. placenými společníky, jejichž bary jsou kolem Shinjuku. Oficiálně fungují jen jako nevinná zábava pro unavené úřednice či holky vracející se v noci z flámů, které se pak nezdráhají utratit celé výplaty za popíjení drahého šampaňského po boku několika fešných mladíků, jejichž úlohou je lichotit a bavit. Neoficiálně se však mladíci dají (asi celkem rychle) přemluvit i k erotickým hrátkám.
Co se týče módy, holky jsou na tom podobně, do extrémů to dovádí skupina slečen, kterým se říká yamamba, což je typ holek s dlouhejma do vlnek nakadeřenejma vlasama, umělýma řasama, solárním opálením (většina Japonců se naopak jakémukoliv opálení vyhýbá jak čert kříži), šatičkama zavázanejma hned pod prsama (tenhle těhotenskej model je tady děsně oblíbenej, stejná móda už ale zachvátila i Čechy) či v mikrominisukni či minikraťasech, k tomu je nutný mít jako doplněk černé punčochy a jeden podvazek (i v nejparnějším létě) či nehezké podkolenky pěkně zvýrazňující zde většinou iksaté nohy (podkolenky i křivé nohy má skoro každá Japonka z města). K tomu si přimyslete neskutečně vysoké podpatky a zde zřejmě chůzi považovanou za ladnou - hlasité šourání nohama se špičkama k sobě (některý holky vypadaj, že musejí každou chvíli upadnout či že si touhle praktikou snad hnuly i kyčlema…). Jediný, čemu se nevěnuje náležitá pozornost a zřejmě ani nikomu nepřipadne, že by to bylo divný, jsou zuby. Sebehezčí holka při úsměvu velmi pravděpodobně odhalí zuby neuvěřitelně křivý, vykotlaný, žlutý či se překrývající (asi tady vůbec nefunguje zubařská praxe vytrhnutí zubu, kterej se evidentně do pusy nevejde a neroste rovně). Všechny ostatní nešvary fyzické krásy nabízejí odstranit salóny po celém Tokiu - k zvětšení prsou, odstranění ochlupení či tetování, či vybělení pleti vás láká přehršle inzerátů v zadarmo distribuovaných časopisech.
Bezdomovci
Přesně nevím, proč v Japonsku bezdomovci jsou, zjevně ale nefunguje sociální síť, je-li zde vůbec nějaká. Jejich počet udivoval i mé spolužáky např. z Indonésie. Když jsme se ale optali jednoho profesora ve škole, opáčil, že to jsou lidé, co jsou i bohatí a na ulici je to baví. No, o tom pochybuju, spíše to vypadalo na podobný problém jako u nás - ztráta práce, neschopnost platit nájem atp. Na druhou stranu ale japonští bezdomovci nežebrají, nejsou opilí a chovají se tiše. Žijí po parcích (populární je třeba park Ueno), mezi svodidly několika proudých silnic, či pod viadukty v krabicových příbytcích, které jsou ještě potažené typickým modrým igelitem. Před krabicí mají srovnané boty, suší prádlo. Ti, co bydlí na břehu řeky Sumidy, chytají ryby.Nedávno se jim tenhle říční pobyt asi pěkně vymstil, protože po tajfunu, který zasáhnul Tokio jich byla celá řada nezvěstných.
Japonské "hai"
Už dříve jsem se v Evropě setkala s Japonci, kteří odpovídali na jakoukoliv větu "yes", aniž by čemukoliv rozuměli. Až v Japonsku se mi asi objasnilo, kde je zakopán pes. V japonštině souhlasné přitakání "hai" neznamená vůbec nic. Je docela těžké zvyknout si na to, že souhlas a potvrzení nějaké vaší domněnky (je toto správná cesta na nádraží?) může být v minutě vyvrácen. Japonci ale nejsou zlomyslní a nechtějí cizince zbytečně trápit, jen to "ano" chápou jako potvrzení "že jsou tu s vámi, že jsou při smyslech a naslouchají", nikoliv však, že souhlasí. Zdá se mi, že tenhle model pak bezelstně aplikují i při anglické konverzaci a dostávají se tudíž do zmatených situací.
Pracovní doba
Bůh suď. Úředníci ještě v 9 večer vysedávají v kancelářích, ráno se ale trousí do práce ještě v půl desáté. (Pozn. úředníky courající se na MZV jsem v Praze probírala s japonskou diplomatkou Chisou, která mi vysvětlila, že tam Japonci chodí později, aby nebyli kvůli časovému posunu "tak napřed" oproti okolním státům a taky nechodili domů v době, kdy se jinde teprve problémy začínají řešit. No nevím). V brzkém ránu je Tokio jak vymetené, ten správný nával začíná tak v 9. V 10 dopoledne je ale každé občerstvení obležené muži v oblecích a vážně nevím, jestli snídají, svačí, obědvají či dokonce večeří. Každopádně je neslušné odcházet z práce jako první a tak tam Japonci dřepí a dřepí a čtou si třeba tak strašně populární kreslené seriály manga. Dokonce i jeden z pozdravů při odcházení z kanceláře, kdy ostatní ještě zůstávají zní "musíte být velmi unaven, že již odcházíte". Po takhle dlouhých dnech pak ani není divu, že cestou z práce a do práce spí, všichni, všude. V metru je to jedna klimbající hlava vedle druhé, správný Japonec je prostě schopen usnout v jakémkoliv hluku za jakýchkoliv okolností.(V tomhle ohledu je asi vrcholným číslem romantické rande na pláži Odaiby, kde se dva usadí na lavičku, chytnou se za ruku a usnou s hlavou svěšenou na prsa).
Slušnost a úslužnost
Japonská úslužnost v obchodech je asi proslulá. V každém obchodě vás přivítá sborový pozdrav, za všechno se děkuje, v případě vytvoření fronty cca 3 lidí se ihned volají ze zákulisí posily. Děkuje i pohůnek, co stojí u turniketu dráhy Yurikamome. Zdraví i průvodčí, co vchází do vagónu, mírně se ukloní a stejné provede i na konci vagónu, když odchází.Celé to japonské klanění má přísná pravidla - vždy se klaní hlouběji ten, co je mladší, méně důležitý atp. Klaní se prkenně, někdy až do 90 stupňů. Úhel pak záleží na spoustě věcí, např. i velikosti průšvihu, kterej někdo proved´ a teď se ho snaží odčinit.
Jinak "slušné vychování" se asi jinak řídí úslovím "jiný kraj, jiný mrav" - to už je jasně vidět z toho vystupování vůči starým lidem. Další pravidla zněla taky na počátku nesmyslně: jídelní hůlky se při jídle nesmí nechat zapíchnuté do misky s rýží (vysvětlení zní ale dost vážně - tímto způsobem se připravují obětiny mrtvým), hůlkama nesmí jeden strávník druhému předat sousto do jeho hůlek (tento postup je součástí pohřbu, kdy si pozůstalí předávají hůlkami kosti zemřelého), při nabírání jídla ze společné mísy by si měl člověk hůlky nejdříve obrátit a nabrat vrchními konci (v mém případě tedy těmi ohmatanými…), na druhou stranu během jídla řádně srkat je úplně normální. V některých rychlých občerstveních, kde je typický japonský byznysmen schopen zhltnout misku udonu v čase, kdy vy sotva usednete a oddělíte jídelní hůlky jednu od druhé, je srkání všech okolních strávníků skoro ohlušující, někdy ještě pěkně doplněné o popotahování. Správný Japonec se totiž na veřejnosti prostě nevysmrká, i kdyby byl řádně nachlazený a od nosu mu kapalo. Raději popotahuje a popotahuje a popotahuje, co na to říkají jeho dutiny nevím. K vidění jsou taky velmi často chirurgické roušky, koupit se dají v různých barvách (některé designové mají na sobě natištěnou třeba i lví tlamu nebo tygří vzorek)a vůních v každém obchodě s potravinami a domácími doplňky, Japonci je také s velkou oblibou nosí. Jen nevím, jestli je nosí, aby se nenakazili, netrpěli alergiemi nebo aby své nemoci nešířili po okolí. Zřejmě je nasadí při kterékoliv možnosti.
A co dál? V MHD se netelefonuje, pokud už mobil někomu zazvoní, hovor se řeší velmi potichu s rukou před ústy. Nedokážu si představit, že by někdo v Tokiu vyřizoval telefonáty tak hlasitě a tak okatě jako to dělají Pražané.Když to teď v Praze sleduju, zůstává mi nad tím rozum stát, někteří lidé mají snad jako sport řešit své soukromé hovory před co nejširším obecenstvem…. Na ulici se nejí, no, tenhle zákaz jsem dodržovala jen do té chvíle než jsme v metru potkala Japonce "anarchistu", který si spokojeně dával celou večeři - smažené nudle. Každopádně moc párků v rohlíku po ulici chodit neuvidíte, to je fakt. Na druhou stranu se smí kouřit. Japonci jsou celkem vášniví kuřáci a zatím nejsou tak omezováni jako v Evropě. Kouří se i v restauracích, kde nebývá zvykem zakazovat kouření během obědů či večeří. Pokud ale Japonec kouří venku, má u sebe malý popelníček, který vypadá jako plastová peněženka, do které odklepává popel a na závěr i vhodí vajgl. Některá přísná pravidla se však netýkají opilců. Alkoholem znavení pánové jsou tolerováni, i když jsou velmi hluční, rozjaření a někdy se neváhají vyčůrat uprostřed města (jednoho chlapíka jsem viděla močit na ulici v pravé poledne v Ropponggi, vypadalo to, že jsem ale jediná, kdo to vůbec zaznamenal, všichni ostatní toho potácejícího se chlápka, co čůral do vozovky plni porozumění přehlíželi).
Škola
S neschopností cokoliv operativně vyřešit se člověk setká asi všude. Japonsko nevyjímaje. Zářným příkladem byla moje škola (samozřejmě své zážitky nemohu zobecňovat, předpokládám, že vysoké školství je jinak na vysoké úrovni). I jednoduchý úkon se pod velením té mé školy stal téměř nevyřešitelným, i věci zcela zřejmé se dařilo řešit velmi nestandardně. Např. zdravotní pojištění. Škola nás vyzvala odevzdat ke konci srpna naše zdravotní kartičky, i když jsme si pojištění platili až do konce září.V instruktážním mailu nás pak informovali, že v případě, že budeme přeci jenom potřebovat ošetřit, ať laskavě kontaktujeme studijní oddělení, které to s námi už nějak vyřeší (zvláště praktická rada např. v případě nějaké náhlé potřeby uprostřed tokijské noci).
Ve škole si také hráli na "demokracii", nařídili nám hned na počátku zvolit si studentskou radu (bylo by to dost těžké i v případě, že by nešlo o náš první společný týden v Japonsku a nejednalo se o studenty z celého světa, kteří se vůbec neznali ). Během roku se však se studentskou radou neřešili žádné problémy (např. jednu studentku škola vyhodila a v tichosti poslala domů - do Číny, aniž by to vůbec někomu sdělila! Oficiálně se až do závěru studia předstíralo, že odjela kvůli žaludečním problémům, v reálu však opisovala při písemce… Když rada požadovala vysvětlení od studijního oddělení, co se vlastně stalo a proč nešťastnou holčinu poslali bez pardonu domů, škola to odmítla jakkoliv komentovat, jelikož to i pro školu prý bylo velmi "trapné"). Rada taky dostala naordinováno, kolik má ročně pořádat večírků a za kolik peněz (rada musela vybrat peníze od všech studentů), no hrůza! Škola byla neefektivní, chaotická, strnulá a zřejmě aplikovala ryze japonské praktiky na mezinárodní společenstvo. Snad by ani tolik nevadilo, že byla výuka i o Vánocích a jiných zásadních svátcích pro jiné kultury, zatímco se poctivě slavily japonské státní svátky jako den sportu (výročí olympiády z 60.let, kde mj. vyhrála Čáslavská a spoustu Japonců si na to dosud pamatuje, v současnosti se ten den slaví takovejma místníma spartakiádama), den literatury či den starých lidí, ale např. povinnost uklízet studovny v takových jako studentských úklidových četách byla fakt trochu moc. Ve škole bylo spousta uklízeček, co každej den drhla každej kout, do studoven, ale nechodily, aby se jako studenti (někteří více než 40ti letí otcové od rodin z muslimských končin světa) naučili udržovat pořádek. Takže ve studovnách neuklízel celej rok nikdo. Studijní oddělení nepovolilo a stále nabádalo studentskou radu, ať jde jako příkladem, chopí se hadříku a ostatní inspiruje k úklidu, nic se ale nestalo, nikdo nic neuklízel, pravidlo platilo dál, prý se vztahovalo i na kabinety profesorů! Někteří tam pravda měli pěknej binec, nikdy jsem ale žádného neviděla v ruce s prachovkou.
Je ale pravdou, že jinak se ve městě čistota udržuje ukázkově. Každý prosklený mrakodrap tady každou chvíli meje parta myčů, co i v nejvyšších patrech visej na laně se sedákem a omývají okna jak stěrkou u někoho v bytě. Tuhle jsem viděla jak stejným způsobem myli i fasádu. Na druhou stranu, jak je to tady naleštěné, tak je to tady taky omšelé…
Krásy
A co říci závěrem ? Japonci jsou určitě přeborníky v obdivování "krásna". Umí se radovat z každé roční doby a měnící se přírody. Pro mě to začalo na podzim. Japonské stromy se opravdu krásně zbarvují do zlatých (jinan dvoulaločný) a ohnivě rudých (javor) barev. Musím uznat, že japonský podzim je opravdu krásný - je slunečno, celkem teplo, vzduch je čistý a nebe většinou modré. Po vlhkém parném létě je podzim pravá oáza. Japonští turisté vyrážejí houfně do okolí Tokia a fotografují každý lísteček jak o život. Na zachycení vší tý krásy jsou taky náležitě vybaveni, ohromné objektivy, stativy nejsou výjimkou, ale pravidlem. Pokud vyrážejí na lov za snímky postarší manželé, většinou si celé vybavení táhne každý z nich - zřejmě, aby se nehádali.
I zima nabízí celkem jasné počasí, teploty ale nemilosrdně klesají a toulky přírodou už nejsou až tak příjemná kratochvíle. Vše se ale k lepšímu obrací v únoru - od té chvíle se začíná sledovat jak teplý je daný rok a kdy že tedy vykvetou první švestky (ume). Po švestkách pak zvolna přichází čas sakur, kdy předpovědi počasí v novinách do map popisujících jednotlivé okluzní fronty zahrnou i speciální růžovou mapu odhadující, kdy budou sakury kvést. Vzhledem k tomu, že Japonsko je velmi protáhlé,je možné zastihnout několik sakurových vln v různých částech, kdy nejpozději se bílorůžová záplava květů objeví na severu - na Hokkaidu. Sakury jsou nejen oblíbeným objektem fotografů, ale hlavně jsou výbornou záminkou pro pořádnou pitkou pod korunami stromů. Třešňové aleje jsou tak populární, že se pod stromy drží během dne "hlídky", aby místo někdo nevyfouknul před večerní veselicí. Kromě sakur se na jaře obdivují také irisy či pivoňky, všechna tahle květena se nejen fotografuje, ale také maluje. Spousta, většinou starších lidí, vytáhne stojany a palety a snaží se zachytit tu pomíjivou krásu.
V létě pak většina lidí spotřebuje většinu energie na ochranu před slunečním zářením. Japonci to berou opravdu vážně - většina vlastní obrovské kšilty, ženy slunečníky, muži vějíře proti horku, k dostání jsou i návleky na předloktí (máte na sobě tričko a k tomu návlek), někdy dokonce i s rukavicemi. V obchodě lze zakoupit opalovací krémy s faktorem 50 a s dodatečným bělícím účinkem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 HelenFrowl HelenFrowl | E-mail | 21. května 2018 v 1:19 | Reagovat

Absolutně nová aktualizace balíčku SEO / SMM "XRumer 16.0 + XEvil 4.0":
captcha řešení Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
a více než 8400 dalších kategorií captcha,
s nejvyšší přesností (80 až 100%) a nejvyšší rychlostí (100 img za sekundu).
Můžete připojit XEvil 4.0 k nejoblíbenějšímu softwaru SEO / SMM: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke a více než 100 dalších softwarů.

Zájem? Existuje spousta nepřehledných videí o XEvile na YouTube.
Hodně štěstí!

2 DanielOrien DanielOrien | E-mail | Web | Pondělí v 0:41 | Reagovat

http://aischxr.ru/ вал электродвигателя

3 LenBrodzikHart LenBrodzikHart | E-mail | Web | Pondělí v 9:16 | Reagovat

53 year old Television Journalist Leo Ciaburri from Sault Ste. Marie, spends time with passions which include croquet, Writing and string figures. May be a travel enthusiast and in recent past made a journey to Catalan Romanesque Churches of the Vall de Boí. <a href=https://devpost.com/etadbuconzs>kollagen intensiv</a>.

4 WalterVamma WalterVamma | E-mail | Web | Úterý v 16:08 | Reagovat

perfect website http://handbook.j-lo.co/fnp-study-guide.pdf

5 Davidmef Davidmef | E-mail | Web | Středa v 22:42 | Reagovat

<a href=http://pomoshcvsem.info/%D0%B4%D0%BE%D0%BA%D1%83%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D1%82%D1%8B/>материальная помощь</a> - помощь всемь, фонд.

6 Williambuh Williambuh | E-mail | Web | Středa v 23:24 | Reagovat

<a href=http://7go.su/stati/kak-raskrutit-instagram>как быстро раскрутить инстаграм с нуля</a> - раскрутка инстаграмм вк, как создать рекламу в инстаграмме.

7 Konstantinpep Konstantinpep | E-mail | Web | Čtvrtek v 4:11 | Reagovat

Сегодня просматривал контент инета, при этом к своему удивлению открыл поучительный вебсайт. Гляньте: <a href=https://ask-yug.com/objects/akvamarin/>https://ask-yug.com/objects/akvamarin/</a> . Для меня данный сайт оказал радостное впечатление. Хорошего дня!

8 Carlosslami Carlosslami | E-mail | Web | Včera v 4:13 | Reagovat

<a href=https://eurodocs.cc/>работа с биометрическим паспортом в евросоюзе</a> - европейский паспорт, как сделать паспорт евросоюза.

9 HermanRer HermanRer | E-mail | Web | Včera v 16:09 | Reagovat

<a href=https://www.atlantamotors.ru./> ремонт вольво S40 в свао г. Москва ,работаем быстро и качественно </a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama